Ve Foru Karlín předvedly většinu svého loňského alba Blood Harmony, elektrickou show oživily akustickým setem a publikum bavily originálními vícehlasy.

Jihlavský dokumentární svátek stojí před zásadní proměnou. Jaký byl možná poslední ročník v krátkém formátu?

Na závěr října tak byl připraven uprostřed Holešovické tržnice program napěchovaný jmény překračující žánrové hranice, který sliboval jak hvězdy, tak objevy.

Málo alb mě letos tak chytilo za srdce, jako v červnu vydaná čtvrtá studiovka britského King Krulea výmluvně pojmenovaná Space Heavy.

Proč to funguje? Vysvětlím. Ono to také naživo maká zcela jinak, z dvourozměrných, kolovrátkových beatů se najednou stává strhující monstrum schopné ledasčeho.

A co může být špatnou zprávou pro posluchače-emocionálního voyeura, pro tvůrčí budoucnost skupiny bývá naopak dobrým znamením.

Je PJ Harvey hodná víla nebo divoženka, která omámí a uhrane? Oba její pražské koncerty nebyly "jen" hudbou. Byly zážitkem, který rezonoval na místě a rezonuje nadále.

Nejsem zrovna raver, ale vystoupení Coucou Chloe na Creepy Teepee 2017 mi učarovalo, a když jsem viděl, že jí Heartnoize dělají koncert v Praze…

Pokud bych na koncert Public Image Ltd vyrazil s vidinou nezapomenutelné a nadčasové show nestárnoucích (post)punkerů, asi bych se neubránil zklamání.

Do reality mě vrátila zima posázavských lesů a já naplno pocítil sugestivní možnosti žánru dungeon synth.

Adam mezitím předvádí stand-up, chrlí postřehy, které chtěl původně sdílet mezi songy. Letmá lekce antikapitalismu, anarchie a teorií Marka Fishera.

A bylo to skvělé, fantastické, bez přehánění jeden z nejlepších žánrových setů, kterých jsem byl kdy svědkem...

Festival Jazz Goes to Town se veze na vlnách radosti a první dva dny jí přinesly spoustu.

Pokud byla první část vystoupení ještě relativně vstřícná, pak druhá polovina názorně ukázala, v čem kdysi spočívala radikalita Glassova hudebního směřování.

Před třemi roky to byl právě ReConnect, který, inspirovaný nizozemských festivalem Eurosonic, přišel s nápadem přidat ke konferenci i hudební blok.

„Stihli to akorát na zvukovku,“ povídá Vašek Klíma z Heartnoize u vchodu do Underdogs’ aneb z velkého pódia polského Unsoundu do smíchovského sklepa.

„Vážně mají některé kapely jen patnáctiminutové sety včetně nástupu atd.?“ tázal se kdosi udiveně necelý týden před vypuknutím letošních Hlukových mysterií na Facebooku.

Ve třech „dnech“ hlavního programu jsme se snažili spočítat poměr mezi rytmickým šoupáním podrážek o neviditelnou podlahu a kladením si nepříjemných existenciálních otázek.

Nejvýraznější groovy hit Something in the Sky sklidil aplaus, nadšení publika bylo vůbec nemalé.

Železobetonově tvrdé kytarové riffy, všeliké nelidské skřeky a nezbytné blast beaty… Grindiózní udýchaný dýchánek, jak má být.