Pohyby publika zpomalily a zesmutněly, ačkoliv si to jeho značná část ve svém pohroužení do hřejivého indie rytmu ani neuvědomovala...

... a záleží na schopnostech a citu konkrétních hudebníků, jestli vznikne jalový paskvil nebo životaschopný zárodek nového hudebního dialektu.

Skoro vyprodaný klub Bike_Jesus nabízel možnost propracovat se do první řady pro intimní kontakt s hlavní hrdinkou, nebo šanci dostat se na její sociální sítě.

Ti v multifunkčním sále vytvořili kontemplativní zvukovou paletu v kontrastu s deštivou jarní melancholickou oblohou nad Prahou.

Pro přátelskou, ale zároveň tvůrčí atmosféru, pro útulné prostory, ve kterých se odehrává, i pro výběr kapel, který v rámci showcase přehlídek téměř nemá konkurenci. Proto.

Došlo na crowdsurfing, pogo a další srandy, vzhledem k výšce stropu měl nejeden surfař odřené čelo nebo záda...

Vystoupení ikony francouzské elektronické hudby Chloé a multiinstrumentalistky bulharského původu Vassileny Serafimovy bylo očekávané coby jeden z vrcholů Spectaculare.

Jelikož ale nepostrádá smysl pro poutavou pódiovou prezentaci, své nedělní vystoupení v Divadle Hybernia pojal mnohem rafinovaněji...

Dlouho dopředu oznámený koncert měl být původně v komorním prostoru pražského Café V lese. Mé obavy, že se tam fanoušci jen sotva vejdou, byly oprávněné a koncert byl přesunut.

Kopule planetária pohasíná, kosmos se rodí. V rozsahu necelé hodiny sledujeme etapy, ve kterých se vesmír nacházel, nachází a třeba zas bude nacházet...

Rychle rostoucí legenda indických folk-metalistů Bloodywood je evidentně silným lákadlem, jenže když se pražské Rock Café vyprodá, nejde o nejpřívětivější místo.

Sehraná parta etablovaných belgických muzikantů svému vystoupení možná nevědomky nadělila jakýsi rodinný rozměr. Warhaus uhranuli vyprodanou Lucernu.

Vyprodaný a vydýchaný Velký sál Lucerny zažil dvě kapely v excelentní formě, byl to jeden ze vzácných večerů, kde nehraje prvně team z planety B a později Ačko.

Po večeři se vydáváme do zmíněného klubu Resistor, kde se odehrává otevírací večer festivalu, po cestě Richard Foster udílí přednášku, co všechno musíme v Leidenu vidět, kam všude je třeba…

Když se to ale potkalo, bylo to intenzivní. Skladby plné deziluze, rezignace a úzkosti.

Vskutku spektakulární audiovizuální show předvedla dvojice umělců, mexický skladatel Fernando Corona aka Murcof a španělský vizuální umělec Sergi Palau.

Bubeník BC Michaels dosurfoval na rukou až na bar pro několik lahvových plzní, zatímco kapela hrála dál s holkou z publika...

Od samotného začátku se publikum naladilo na stejnou vlnu a rozpálenou atmosféru z Voluptas bez mrknutí oka přetavili v soustředění nepříliš často viděné.

Vím, vím. Pokaždé, když si někdo stěžuje na lucerní zvuk, bůh zabije zvukaře, ale když si v relativně krotkém intru Death March musíte kytary jenom domýšlet...

Struny se těžce chvěly, byl jich plný sál...