Šejkr #56: Wellness ve znaku

„Bylo to úchvatné. Geniální. Nikdy jsem nic podobného neviděl.“ Podobné a mnohé jiné superlativy se nesly mezi několika desítkami přítomných na koncertě Ireny a Vojtěcha Havlových v luhačovickém lázeňském parku. Havlovi svou konejšivou, ale intenzivní tvorbu přednesli pod břízkami u altánku Hotelu Jestřabí, publikum sedělo nebo postávalo na trávě okolo. Meditovalo se, tleskalo i přidávalo. Zážitek náramný a vtahující. Vpravdě lázeňský. Takové zahájení sezony si dám líbit.

Festival Luhovaný Vincent mě léta míjel, respektive spíš já jeho. Nevycházelo to termínově ani logisticky, povedlo se to až letos. Shodou okolností jsme do jihomoravských lázní mířili den po ničivém tornádu, což bylo na provozu logicky poznat, při příjezdu do Luhačovic jsme se také nestačili divit. Foukalo zjevně i tady, a jak. Letos se toho vůbec děje nějak příliš. Na lázeňské atmosféře se zjitřené živly kupodivu příliš nepodepsaly, stejně jako na příjemně pozvolném tempu i úrovni sympatické přehlídky. Do Luhačovic se určitě vydejte, navzdory až kriminální únavě jsem si náramně užil Vincenta i městečko. Naprosto chápu, proč sem kolega Terminus jezdí každý rok. „Dobytek pil luhačovickou vodu se zřejmou oblibou,“ čtu si pár dní po návratu v útlém, leč výživném spisku Příběhy Vincentky, věnovaném historii nejpopulárnějšího produktu místních podzemních vod, a teprve v tu chvíli mi dochází, že jsem vlastně za celé dva dny z místního rohu hojnosti ani neochutnal. Brzy se musím vrátit.

Poslouchám novou desku Sault, podle očekávání už týden dokola, a zase se nestačím divit. Držet si tak vysokou úroveň při podobném tempu, to je téměř neuvěřitelné. Nine je jejich pátá deska během necelých dvou let. Poslouchat Sault je takový odpočinek, takové malé soukromé wellness, přes důležitá a zasahující témata v textech je mi to prostě celé příjemné. Podobně jako novinka Emmy-Jean Thackray, která vyjde 23. července. Tvorba obou vychází z podobného prostředí, bude fungovat v klubovém kontextu stejně jako v exaktních kritických rozborech. Emma-Jean pojmenovala svoji desku Yellow, protože má žlutou barvu ráda a ráda se jí obklopuje, jak mi říkala při našem setkání na Zoomu. Ale jinak na nahrávce řeší všechno možné, včetně nepříjemných a ožehavých témat vlastních přízraků a nejistoty. Kdo říkal, že wellness musí být jen přítulný a měkoučký? Každá péče vyžaduje i zásahy nepříjemnějšího druhu. Ta sama o sebe nevyjímaje.

Nemám příliš v lásce lékařská zařízení, ani návštěvy v nich. Naštěstí tam nijak často nemusím nebo alespoň nevím, že bych měl. Lázně jsou samozřejmě výjimkou z pravidla, ať už jde o ty jihomoravské, kde jsem byl letos poprvé, nebo o západočeské, kam jezdím pravidelně. Podobně euforický pocit jsem měl včera při návštěvě O2 Universum, toho času očkovacího centra. Jednak je tam takový pořádek, atmosféra a úslužno, že bychom si tam měli všichni chodit pravidelně od všedních životů odpočinout, a pak tu druhou návštěvu beru jako uzavření určité etapy. Po roce a půl už asi nikdo z nás není tak naivní, že by si myslel, že je konec, ale ukončené očkování člověk jako milník brát jednoduše musí. Vlastně je to taky svého druhu péče, o sebe sama i o ostatní. Vycházel jsem odtamtud a zahlédl svůj odlesk v prosklených dveřích. Lehce uhozený úsměv a viditelná úleva, při pohledu okolo jsem rozhodně nebyl jediný. Lépe jsem se necítil dlouho, na svou obranu říkám, že tenhle Šejkr s wellness ve znaku byl hotový už dávno předtím. Třeba i díky lázeňskému tempu nebo zážitku z koncertu Havlových, byť žádnou jejich skladbu přímo neobsahuje.

Dneska tedy zejména se Sault, ale také s Emmou-Jean Thackray, Plusminusnula, Body of Pain, Leanne Betasamosake Simpson, Jonem Hassellem nebo Brucem Springsteenem. Pěkné léto a… pečujte o sebe.