300: bitva u Shikari

Bývaly časy, kdy se posthardcoreoví Enter Shikari objevovali v Kodani rok co rok. Letos se ale vrátili po dlouhých šesti letech, během kterých vydali hned tři nová alba, včetně horké novinky The Spark. Dlouhá absence v dánské metropoli uškodila, fanoušci jako by zapomněli, že britské kvarteto hraje i naživo. Před pódiem v Amager Bio se nás sešly pouhé tři stovky plus desítky hlav na balkóně a v koutech sálu.

Ještě slabší to bylo během předskokanů. Velští Astroid Boys se snažili kombinovat grime a punk, ale tři “rappeři”, kytarista a bubeník házeli prázdná slova do hloučku nezaujatých diváků. Horší verze Limp Bizkit. V lepší formě se pak představili Lower Than Atlantis, kteří z okraje Londýna přivezli hardrockový nářez se špetkou punku. Set otevřeli novinkou Had Enough, ale ve špatně namíchaném zvuku se vokál frontmana Mikea Duce ztrácel. Sál se přesto pomalu zaplňoval a během závěrečné Here We Go se už dalo mluvit o nějakém davu. Osobně bych si Lower Than Atlantis dokázal představit spíše před Nothing but Thieves nebo Biffy Clyro, ale Enter Shikari jsou podobným výběrem supportů známí.

Za zvuku intra nového alba se postupně představili všichni členové Enter Shikari, jako poslední frontman Rou Reynolds s účesem à la The Cure. Hned zkraje vytasili starší skladby Solidarity a Anything Can Happen… a v moshpitu to vřelo. A nejednalo se jen o jalové poskakování, texty všichni křičeli z plných plic a sál spojilo hardcoreové přátelství. Urostlí muži se chytali za ramena a řvali si do obličejů “still air in my lungs, still blood in my veins” a už během páté skladby ochranka vyhazovala nepoučitelné crowdsurfery. Zpěvácký výkon byl perfektní - Reynolds předvedl čistý a rychlý vokál v Undercover Agents, hned v následující Arguing with Thermometers pro změnu ukázal, jak zní solidní řev. Odpočinku se nám dostalo během pianových balad Airfield a Adieu (zakončenou remixem od Routron 5000), pak přišel nejikoničtější moment večera. Celý sál dal ruce do vzduchu a dobrých patnáct vteřin čekal na chvíli, kdy všichni třikrát tlesknou do rytmu intra Sorry You’re Not a Winner. Nejohranější skladbu Enter Shikari tentokrát ukončili v polovině switchem na Sssnakepit a nakonec během osmi minut předvedli v rychlém sledu zkrácené verze čtyř dalších songů.

V přídavku se nám dostalo tanečního singlu Redshift, kde jsme všichni téměř ztratili hlas, zbytky sil jsme dali do závěrečné Live Outside. Frenetická taneční party nebrala konce. Během posledního refrénu jsme naposledy otevřeli pit a vydali ze sebe poslední výdech. Namožená lýtka zůstanou ještě pár dní, fantastické vzpomínky na jeden z koncertů roku o mnoho déle.