Jáchym Rainisch | Články / Reporty | 02.03.2024
Přestupný den nabídl koncert britského interpreta Gaiky v MeetFactory. Hudebník, ale také například designér, kurátor nebo spisovatel, vydal loni po tříleté odmlce desku Drift. Na ní přehodnocuje vlastní přístup k hudbě a vzdaluje se od dříve preferované elektroniky k akustičtějším žánrům, postpunku a alternativnímu rocku. V Praze, kam se vrátil po osmi letech, s ním byla na programu raperka Arleta.
Když Arleta večer otevírá, publikum se ještě schází. V reakci na temné a taneční skladby z EP Starstable se prostor pod pódiem zaplňuje a když hraje jeden ze svých nejstarších a nejznámějších tracků Statement, už u toho je většina lidí. Vidí tak i nečekaný příchod Edova syna, který Arletu doplňuje ve dvou zatím nevydaných skladbách. Industriální a dunivá atmosféra by měla být ideální půdou pro Gaiku, ten se však s živou verzí svých písní vypořádává trochu nečekaně. S doprovodem na živou kytaru a bicí má album Drift, ze kterého se výhradně skládá celý koncert, krom přídavku, hodně rockový zvuk. Drift představuje v jeho tvorbě výrazný posun od dancehallu a rapu a naživo je transformace dokonána. Další zvuky sice nemizí, ale jsou jen v podkresu a přehlušeny.
Interpret, u nějž platí, že jednou z jeho největších předností je všestrannost, má na starost jen zpěv a práci s publikem. Jedno z ústředních témat alba je poznávání sebe samého, a možná proto Gaika naživo ustupuje do pozadí. I vizuálně občas mizí jeho oranžový outfit v červených reflektorech, zůstává tak zpěv zahalený ozvěnou, a to o svobodě, cestování a vlastní odlišnosti. Je evidentní, že nový směr hudebníkovi umožňuje řešit osobnější problémy, které byly dřív upozaděny společenskou kritikou.
fotogalerii z koncertu najdete tady
Gaika v sobě ale nepotlačí performera a snaží se odbourat ostych prořídlého obecenstva. Ať už více úspěšně, humorem nebo energickým tancováním, nebo méně, když roztleskává. Lepší je to u známější skladby Lady, která se přibližuje celkové nátuře koncertu, u ní se lidi dávají do pohybu. Rozpačitý dojem završuje přídavek, na nějž se vrací pouze Gaika, aby uprostřed skladby poděkoval a odešel.
Živá verze Drift nebyla špatná, pěvecký i instrumentální výkony fungovaly bez problémů. Nejsilnější byly písně, které jsou kytarovější a lze se na ně jednoduše napojit, zatancovat si, zazpívat kus refrénu. To se ale stalo jen párkrát.
Gaika (uk) + Arleta
29. 2. 2024 MeetFactory, Praha
foto © Patrik Tóth
Jakub Veselý 06.05.2024
Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.
Marek Hadrbolec 02.05.2024
Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.
Eva Karpilovská 29.04.2024
Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.
Alžběta Sadílková 28.04.2024
Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.
Filip Peloušek 28.04.2024
Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...