Jan Starý | Články / Reporty | 10.12.2018
Lunchmeat nemá dost. Jen chvíli po skončení tuzemského svátku odvážnější klubové hudby přišli dramaturgové s další akcí, která do plnohodnotného festivalového večera neměla daleko. Britské duo (potažmo trio, pokud počítáme i autora vizuálů) Emptyset, které patří v posledních letech mezi nejsklonovanější jména dané scény, v Praze doplnilo několik zajímavých místních projektů a frumfem samozřejmě bylo místo: Anežský klášter.
V něm se občas koncerty konají, jde ale spíš o vážnou hudbu, při níž je využití jeho specifik poměrně chudé, nyní díky volnějšímu pojetí strohého prostoru klášter na pár hodin skutečně ožil. Lunchmeat využil hned dvě „stage“ – vedlejší v moderně dostavěném kostele sv. Františka, hlavní v čistě gotickém sv. Salvátorovi –, čímž se akce hned přiblížila festivalu, a to včetně krásného zevlování v meziprostorech.
Přes veškerou monumentalitu bylo sakrální prostředí zároveň intimní, což náramně svědčilo abstraktnějším projektům, které večer otvíraly. Stanislav Abrahám předvedl verzi svého ambientu na speedu, ve kterém jako by byly tradiční struktury zhuštěny na poloviční dobu, takže plochy neplynuly, ale spíš vibrovaly – a v jejich rytmu také povedená projekce. Set intenzitou přesahoval do heckerovského power ambientu, barvami i do new age a včetně závěrečného táhlého útlumu fungoval moc pěkně.
Ještě mnohem působivější ale byli Thistle. Brněnské duo Matěje Kotoučka z projektu Sky to Speak a kolektivu AVA a finského expata Sima Hakalista jsem viděl před pár měsíci, kdy předvedli excelentní synťákové hračičkovství/šamanismus, v kostele le byli temnější a intenzivnější. Ze syntezárorů, krabiček a houslí (a terénních nahrávek?) snovali Thistle matérii postavenou na hypnotické, zastřené smyčce, která možná měla základ v akustickém nástroji a možná ne, v dílčích plochách a ploškách a desítkách prchavých detailů, jemných, praskavých střípků. Kutilské obrábění zvuku navíc mimořádně vyniklo v kontrapunktu decentních, ale výrazných basů na masivní apatatuře. Set párkrát ztratil tempo, po většinu času ale vláčel po fantaskních krajích soumraku.
fotogalerie z koncertu tady
Čirá intenzita Emptyset na bohatství Thistle navazovala dost násilně. Duo James Ginzburg – Paul Purgas obecně klade velký důraz na práci se zvukem a jak zaznělo v diskuzi před hudebním programem, také na využití specifického prostoru. V Anežském klášteře to ale úplně nefungovalo. Jejich brutálně strohé skladby nenabízely prostor vychutnat si barvu zvuku nebo napětí v kompozici (aby nedošlo k nedorozumění: ano, to může vzniknout i u naprosto monotónní hudby), ale pouze drtily. Obrovské bedny v malém kostele produkovaly menší zemětřesení, při kterém se člověk díval dvakrát, jestli se zdi opravdu netřesou. Jenže zvuk ve výsledku spíš podtrhoval, jak nelidská je preciznost Emptyset, a to včetně dokonale zvládnuté světelné show, která využívala všechny povrchy v prostoru. Intenzita se bez jakéhokoli dalšího záchytného bodu měnila v prázdnotu.
Emptyset (uk) AV live
7. 12. 2018 Klášter sv. Anežky České, Praha
foto © Kateřina Jarošová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.