Články / Reporty

Fara underground

Fara underground

Domča Nazarejová | Články / Reporty | 20.02.2018

„Do práce, na pivo, domov, spať.“ Mantra pracujúceho človeka, je o to chytľavejšia, že je sobota večer a ja idem z práce. Vďaka dobrej konštelácii hviezd je v Košiciach dnes večer na výber viacero kultúrnych vyžití. Ja som si vybrala Fara v Legu, pretože sa „aj tak nič nevyrieši“.

Spojenie hudby a prejavu kapely Fara s estetikou priestoru U legionárov nemôže dopadnúť zle. Pre Košičanov je to obľúbené miesto, ak majú akútnu potrebu astmatického záchvatu (na bare je krabička s nápisom "Zbierka na ventiláciu", tak hádam sa to časom zlepší). Koncerty sa konajú v pivničných priestoroch, kam sa dostanete iba prechodom cez hornú krčmu. Výzdoba aj obsadenie je vskutku legionárske.

Fara nie je pre slovenských a českých fanúšikov temnejšej hudby neznámy pojem. Industriálny náklad, "dvaja pracovníci obsluhujúci strunové mechanizmy za monotónneho doprovodu hluchej bubeníčky". Hĺbavé texty vystihujúce vaše zmýšľanie a ešte viac zahaľujúce zmysel života.

Pódium U legionárov sa zvykne nazývať "kaplnka". Atmosféra očakávania sa miešala s dymom a v publiku sa od nedočkavosti vytvoril štvorčlenný súbor hrdelného spevu. Po takmer úspešnom naladení (občasné nečakané ozveny či pískanie sú povolené) už bolo všetko pripravené. Invokácia zabrala, svetlo sa vyplo a koncert sa začal. Hneď v úvode sa v publiku vyskytli figúrky v tranze a tie vydržali tranzovať až do konca. Postpunkové vplyvy sa v ich hudbe nezaprú, čo otvára oveľa viac možností na tanečné kreácie. Setlist koncertu sa viac-menej držal ich živého albumu Live at II. Kaschau Industrial Gathering (2016), takže zazneli aj známe šlágre. Poslednou pesničkou mal byť slaďák, ale bubeníčka začala hrať niečo úplne iné, tak to už nechali tak a Továreň na odpadky zahrali až potom.

Záver bol (ne)prekvapivým hudobným zážitkom, keď si Ladislav "Laci" Techno a Tóno "Tony" Chemka k sebe pozvali Kristínu Horníkovú. Kika, vystupujúca aj ako Robo Rybolov (napr. album Áttörő erő od Samča, brata dážďoviek, ktorý získal Radio_Head Awards 2015 v kategórii Experimentálna hudba), má krásny bluesový prejav a dokáže improvizovať snáď na akúkoľvek hudbu. Anjeli naozaj zvestovali nanebovstúpenie debility.

Info

Fara v Legu (sk)
17. 02. 2018 U Legionárov, Košice

foto © Martin Varga

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace