Viktor Palák | Články / Reporty | 22.11.2017
Některé věci se nemění. „Dobrý den, vy jdete na Mansona?“ ptá se mě ztracený mladík na Výstavišti. „Jsem si říkal, že asi jo, celý v černém… A začne to včas?“ Těžko říct, Mansonovy (české) koncerty provází rozporuplná pověst a zkušenost z těch předchozích jasně říká, že zatímco na albech klíčová osobnost teatrálního shock rocku ještě dokáže překvapit (minulá deska Pale Emperor), koncerty jsou tak trochu rutina. Tu mohly tentokrát narušit dva faktory: pražské vystoupení bylo úplně první po úmrtí vězněného Charlese Mansona (kuriozitka, ale co kdyby) a taky šlo o součást turné, na které Manson vyrazil zraněný poté, co na sebe během newyorského vystoupení převrhl kulisy.
Koncert tak zahájil na vozíčku upgradovaném na trůn jakýmsi žehlicím prknem, čímž mimo jiné vystihl celkovou druhořadost své aktuální koncertní produkce. Světla byla ještě slušná, nevýrazné látkové backdropy i inkriminovaná kulisa s pistolemi už méně. Jistě, na svých koncertech na sebe snaží strhávat pozornost hlavně Manson sám, pódiová výprava ale i tak působila trochu jako z nouze ctnost. Což má ostatně společné s novou deskou Heaven Upside Down. Ta je sice slušnou, ale v prvé řadě přece jen reminiscencí na formativní (tedy devadesátá) léta Mansonovy kariéry. Kde relativně funguje groovy Kill4Me, selhávají singlové vypalovačky, oživovat zvuk Antichrist Superstar dvacet let poté není dobrý nápad. A živé předvedení Sweet Dreams? Jasně, Manson covery vždycky uměl a tohle je soudě podle smartphonů uvedených do stavu pohotovosti jeho největší hit – ale je to fakt nutné?
Úplně šťastné nebylo ani pracovat (respektive nepracovat) s relativně dlouhými pauzami mezi skladbami, zjevně potřebnými k manipulaci s ortézou a kostýmy – Manson se v Praze dočkal znovu velmi slušného přijetí, hluchých míst se ale koncert nezbavil a kromě zmíněných pauz mezi ně patřil i opakovaný humor na téma „ne, ti páni na pódiu opravdu nejsou lékaři“, případně nához do publika, že „pokud jste na drogách, je to špatně – protože jste je prvně nenabídli mně“. Vážně? Byl by pak ten koncert lepší?
„Everything has been said before,“ notoval Manson ze čtrnáct let staré desky The Golden Age of Grotesque a shrnul tím i svůj vlastní koncert, což je pro autora jednoho z nejlepších živých metalových alb (Last Tour on Earth) poněkud trudná vizitka. Na druhou stranu náboj jeho průlet tím nejlepším z diskografie (včetně špinavé, stařičké skladby Tourniquet) měl a vynucenou statičnost indisponovaného muzikanta vynahrazovaly energické reakce publika.
Předkapela? Ve chvíli, kdy vzpomínáte na Vladivojnu coby to nejlepší, co kdy před Mansonovým českým koncertem proběhlo (to se psal rok 2007), netřeba ztrácet čas. A ohlasy na devadesátkovou EBM diskotéku Amazonica to jen potvrdily. Návrat se vším všudy – tedy i rozpaky, zda by celý nesporně zábavný tyjátr nechtěl i infuzi čehosi čerstvějšího. A ne, protentokrát nemluvím o drogách.
Marilyn Manson
19. 11. 2017
Praha, Tipsport Arena
foto © Romana Kovácsová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.